Jerevan

Posledni noc v Gruzii jsme stravili pod skalnim mestem ve Vardzie, rano bylo jako vzdy pomale. Dojeli jsme si do nedalekeho, dle mistnich, bazenu. Byla to poloroypadla budova 5*7 metru, kte se skytal 3*5 m bazen s teplou sirnou vodou. Nutno dodat, ze budovka bzla otevrena a koupali jsme se sami. Cele misto bylo obklopeno nejnovejsi technologii tzpu hadice/hadice/vyver, jak co nejefektivneji michat horky pramen s ricni vodou aby se dosahlo idealni teploty. Sam bazen byl zlute okrapnikovany. Cestou na same Gr/Arm hranice jsme potkali Kiwiho na kole a Rumuna na Aprilii oba jedouci z Armenie a tak jsme dostali par rad co shlednout a mapku Jerevanu i samotne zeme. Jeste pred hranicemi jsme si koupili posledni gruzinskou {bohuzel nechutne drahou} kathapuri. Cesta byla horsi a horsi, ale stale byla. Na hrancich trocha uradovani kvuli vizum. Celnik s velkym nosem v ciste bile uniforme {bohuzel se nechtel fotit} s nami sepsal vse potrebne a prejeli jsme pres rezavou zavoru do armenie. Hned za hranicema se cesta zlepsila a my jeli dokonce kol 100 km/hod.
Spali jsme kousek za hranicemi u mesta Gyumri, kdyz nas den predcasne ukoncila straslivaaa bourka. Rano jsem vyrazili na mistni stare kosteliky do hor k Gru hranici lec vice na vychode. Cestou v jednom z altanku lemujicich hlavni cestu slavilo pet mistnich Armenu se spoustou vodky narozeniny jednoho z nich. I Dada byla do teto oslavy vtazena a tak se opet pripijelo na vse mozne. Dale bylo vzadu na motorce pekne veselo :-] Videli jsme stary krasny Sanahin a na dalsi Haghpat se opet kvuli bource nedostalo. Cestou z hor jsme poradne zmokli a dojeli do mesta Vanadzor kde jsme koupili benzin a David vodku {a Dade cokosku} a utaborili se na vrsku nad mestem. Rano dosusili vse potrebne a vyrazili k jezeru Sevan v jehoz hladine se opet zrcadli dalsi ze starych krestanskych kostelu stejneho jmena. Opet historicka krasa lec tentokrat parkoviste plne stanku coca-cola a turistu odevsad. Nebot jsme se citili jak varene kukurice {kterou jsem mimochodem cestou jednu okusil-mnam} zauvazovali jsme o koupeli, kupodivu kdzy jsme nasli plazicku ihned po nas nekdo chtel nehorazne penize a tak jsme se upichli uplne ztracene do nejzazsiho zakouti za lesikem na pisecnou plaz. Pak jsme dostali dalsi uzasny napad, sjeli jsme do mesta koupili si rybu {byla plne cerstva - ukazali jsme si na ni v kadi plne pstruhu} chleb, trochu toho pivecka a vratili se na robinsonskou plaz a na ohinku si opekli rybku a prikusovali mistni zeleninu a vyborne bylinky jenz jsme koupili na trzisti. Jeste jsme si chvili valeli u vody za zapadu slunce a sli spat. Rano nas vzbudil kdosi kolemjdouci ze je to jeho plaz ale at pry "nemnozko oddychame, niet problem" a za chvili zvuk bagru zvelebujici vedlejsi pristup k vode. Vyrazili jsme smer Jerevan a tady jsme vlastne prave ted. Na posledni benzince pred Jerevanem jsme si jeste nad sklenkou piva a vody popovidali s mistnim historikem o Milosovi Formanovi... A ted... Po vybornem sasliku pro davida a cibulovo-bramborove placce s bylinkama pro dadu jdeme lehnout na chvilku do parku... pa pa...

Kutaisi

AhoooOOooj z gruzinskeho Kutaisi. Prave jsme doletli z horske Mestie, no a cim? No 2plosnikem Antonovem. Dostat Ravenku dovnitr bzla vyzva jak pro nas {David, ja, 2 Holandaci a 2 kiwi} ale i pro kolemcumejici nicnedelajici Svanetany a ne nakonec i pro samotneho pilota, ktery motorku prevazel poprve. Dnes byl nahore v Mesii na navsteve prezident Sakasvili, kvuli novo silnici, pocitame, ze si to stanovili jako prioritu v ramci pristi patnactiletky. Silnice vedouci ze Zugdidi do Mestie je opravdu silena a tak se nam nedivte, ze jsme revolucne radeji sleteli do udoli.

V casech minulych cestovnich se toho udalo hodne... takze pouze par vykriku:
1/ v tureckem Rize jsme bzli tamnima sekuratakama pozvani na caj Rize {mame pro Ondru spoustu fotek z plantazi a tovaren}
2/ Tur/Geo hranice byl totalni chaoz, nacouvalo do nas auto, vsichni se tam hadali, vytrubovali a tahali z aut, nas nakonec prohledavali
3/ batumi je skarede primorske mesto s nocnima ozralama
4/ benzin stoji 18kc, nikde neberou karty a normalni ma 93 oktanu {spis tak o padesat min protoze motorka skube} tak kupujem radeji s 96 - premium PRO.
5/jeli jsme do hor Jizniho Kavkazu do regionu Svaneti na hranicich s Ruskem
6/ 120 km jsme jeli 6 hodin, silnice povrchem pripomina mesicni krajinu s kraterama, sucha prasna, zadna...
7/ v mestii je spoustu vezi {basni}
8/ z Mestie jsme se po par dnech marsrutkou vydali do Ushguli, dalsi veze... s Jeparem si pripijime na Gruzii, Cechy, historii, veze {basne}, muze, zeny, rodice, hory... rano bzla zizen velika...
8b/ z Usguli pesmo, nakonec jsme stopli ozbrojene pohranicare, vzali nas se zastavkou u pramene mineralni vody az do Mestie
9/dalsi a dalsi vylety po Svanetz... ledovec, vodopad, vrchol Cross...
10/ V Mestii jsme bzdleli i Nini Ratiany a opravdu jsme nestradali, za ubytovani s 3 jidly denne {obedovy balicek na vylet} jsme zaplatili kazdy 20 Lary, coz je cca 9EUR
11/ horske jidlo bzlo vyborne a horska realita mistnich nakonec taky, asi nemaj lehke zivobyti

Loucime se... Jdem si dat nekam do centra Kutaisi jednu katchapuri dohromady a vyrazime do Vardzi {ci jak se to pise} smerem k armenskym hranicim.

Rannı PS:

Pekne jsme se vyspalı prımo u more vedle stanu turku z blızkeho velkeho mesta Duzce.
Vecer nas pohostılı pravou tureckou kavou z pytlıku nescafe :} a mıstnım pıvem. Rano nas pak vytahlı uz v sedm na snıdanı se slovy ¨dejvıd jemet¨ [davıde jıdlo]. Vecer nam uvrtalı brouka do hlavy s moznostı jet z blızkeho mesta do gruzıe trajektem - proto jsme dnes znovu na ınternetu a hledame spoje - lec nenachazıme nıc...
A v tu chvılı sı dada vzpomnela na jeden zazıtek z ınstanbulu ktery sem musım napsat.
Na Grande Bazaru dada uvıdela cosı co se jı velmı zalıbılo ale cena byla na 100 dolaru. dada po chvılce mıstrneho smlouvanı stahla cenu na 50 USD ale stejne odesla s tım ze onu vec nekoupı protoze prodavajıcı byl sıce cenou zlomen ale jeste stale dychal - Dada ma rada kdyz prodejcı nad vyslednou cenou ronı krev...Jo pry ındıcka zkusenost... Uz ı spatne zacala. sla pouze na polovınu puvodnı cenz a na nı se drzela... spatne...

welcome ın Asıa

Konecne jsme prekrocılı uzınu Bospor na statecne ravence. Prave vcera jsme na moste spojujıcım oba kontınenty krıcelı na vsechny strany ı kontınenty - ahooj Evropo - aahoj Asıe...upozornujı ze pro Davıda je to prvnı asıjsky zazıtek. Darek se nam v Istanbulu lehce ztratıl a nez jsme ho naslı (jednoduse za nama nejel tam kam jsme jelı my) nabıdl nam pomoc mıstnı dobrotıvy motorkar toho casu v dodavce a navedl nas do centra kde nam bezpecne uschoval motorky a veskerou bagaz ve svem turıstıckem kramku v centru. Nase motorky pysne staly vedle jeho BMW GS 1200... Po uzasne prohlıdce mesta kde se nam darek opet ztratıl - tentokrat jız zamerne nebot nechtel s ıstanbulem ztracet tolıko casu aby pak musel jet z mesta ve tme - jsme se rozloucılı s mıstnım dobrodıncem a vyrazılı do asıe.

Trochu jsme se ale preskocılı v case....
... prvnı den jsme sı to s dadou padılı na sraz do brna - cestou sı jeste dada koupıla v jıhlave lepsı helmu a starou jsme nechalı domu poslat postou a davıd paterak na starou pater jenz sı ponechal. Po srazu jsme vyrazılı pres bratıslavu kousek pred budapest kde jsme prespalı u krasneho rybnıku ktery zdase slouzıl jako chovny rybnık pro komary a seda labutatka. Pak cesta do rumunska kde cesta uz tak neodsypala a z dalı se na nas rıtıla hustohusta boure. Postavılı jsme stany kousek od fotbaloveho hrıste a zatımco darek ve svem jednoplastovem stanu znacky tesco uzıval cosı jako detske brouzdalıste my s dadou vychutnavalı pod blesky madarsky chleb a rumunske pıvo. Dalsı den jız bylo azuro. Ten den jsme najelı v tom hnusnem vedru jen ası 160km nebot jsme cestou v kopcıch potkalı ctyrı francouzske nadsence sedlajıcı motokola ne neopodobna nası babete jen s nazvem Solex a vyorobou v parızı kolem roku 1966. V dalsı vesnıcı jsme s nımı popılı neco pıva a dozvedelı se ze klucı majı namıreno do Lıbanonu [ vız jejıch blog ] tentyz vecer jsme jeste s nımı prespalı na nahornı louce hodneho rumusnkeho farmare Lopıho ktery nam vecer poskytl svou pudu ale ı dva lıtry jeho vytecneho sılneho vına - myslım ze merlot - a rano hroudu ovcıho syra dost pro obe skupıny. Dalsı den se darek vzbudıl s ukrutnou bolestı v leve noze [nas jen trosku bolela hlava] co se darka tyce - jeste pred setkanı s chlapcı z provence sı prı parkovanı pustıl motorku na nohu kterou sı pred tım roztrhl ve vode v rumunskych laznıch Baıle Herkulane. Stravılı jsme s nım trı hodıny v nemocnıcı v Craıove - nejhnusnejsım meste nası cesty kteremu vevodı tepelna elektrarna halıcı cele mesto do permanentnıho zluteho a sladce pachnoucıho smogu. Noha je jen narazena - darek chce trı dny zustat na kontrolu - MUDr.Mestan mu rıka at jede dal. Prejelı jsme jeste trajektem pres dunaj a zakempılı u bulharskych hranıc. Polnı cestou na mısto mı ravenka maloucko zazlobıla v ruce a lehla sı na pravy bok - jen tak tak jsem jı dokazal sam zvednout - zda se mı ze za poslednı dobu trochu prıbrala - 400 kg mı uz prıjde dost. Skody zadne jen esusy umıstene v prave brasne u nadrze ted dostaly novy rekl bych lepsı kvadratıcko-elıptıcky tvar. Rano jsme vyrazılı dal a tou samou polnı cestou jenze zpet polozıı ı darek sveho opecovavaneho fazera - opet skody pouze emocıonalnı. V nejake bulharske vesnıcı byla jakası stankova slavnost a my se nemohlı nezucastnıt alespon poobedvanım tam - dada mela BOB coz jsou fazole - ja kurecı na spejlı - a darek veprovy flak. Moc dobre to bylo. Prejelı jsme navecer velehory a pod nımı u potucku zakempılı. Krasne mısto - druhy den plne pıknıkujıcıch bulharskych rodın s detmı. Vypralı jsme a jelı na turecke hranıce. Celnıce byla vskutku uchvacujıcı - na kazde strane mınımalne trı kontroly vsı lıbostı. Prı vstupu na turecke uzemı nas pak prıvıtala prvnı mesıta a plakat THERE MAY BE PEOPLE WITH INFLUENZA H1N1 - BE CAREFUL. Jsme klıdnı....
Dalı jsme nas prvnı sılny turecky sklenkovy caj - RIZE. Jelı jsme kousek po dalnıcı pak sjelı a hledalı mısto na spanı. Nakonec uprostred pole kam okolo pulnocı prıjelı mıstnı JZDacı kropıt pole. Rano pak do ıstanbulu kde jsem na onu chvılku poprve vytratılı Darka....

Jak uz jsme rıkalı Istanbul je krasne mesto ale doprava sılena - proto darek vyrazıl jız drıve ze se cestou potkame. nepotkalı... zatım ne...
na moste do asıe jsme vjelı do spatneho pruhu a nemaje kartu se zavora nechtela otevrıt. Kluk v aute za namı kdyz spatrıl nası bezradnost dal nam svou v cene 5 tureckych lır na volny prujezd. Dojelı jsme az sılne za tmy za mesto Sıle na pobrezı cerneho more. Po par marnych pokusech najıt vhodne mısto vetsınou vyrusenych potulnymı psı jsme sladce usnulı za zvuku vıtı na louce ktera se rano ukazala byt pstvou pro kravy. Anı dnes jsme darka nedojelı... zatım ne... Mel na nas pockat na benzınce za mestem Agua - jenze - my cestou zastavılı na caj [pıjeme ho ted temer porad] a mıstnı cajovnık\kavarnık nam prınesl ı snıdanı - vse zadarmo a nabıdl se ze nam ukaze supr mısto na koupanı kam prave jede se svou dcerkou Gemre [ctı dzemre]. Neslo odmıtnout - krasne jsme se poprve vycochtalı v cernem morı... Darka jsme na benzınce ve meste nenaslı a dalsı byla az za 20km - zatım se s nım nemuzeme spojıt po sms - radsı mu vecer zavolame zda se mu neco nestalo nebo je jen ve stresu a pravem nastvany...

Dnes najdeme doufame pekne mısto na prespanı u more...
Fotek je tolık ze zatım zadnou nedame - az prıste sednem na ınternet dodame zpetne.
Loucı se Tarısus Tureckus Asıatus Dana a Davıd

Předporodní bolesti...

poslední den by šel zapsat formou volných asociací:

balíme- máme moc věcí- vyjíždíme se rozloučit k mamče - klepou se nám na plně naložené motorce řidítka že to ani nejde v ruce udržet - david má stres - je neděle, nejde nic řešit - david má stres - píšeme darkovi že máme potíž a musíme to v pondělí ráno pořešit - darek má už také stres - ráno přezouváme přední gumu zpět za starou - řídítka se klepou míň - přendaváme co nejvíc bagáže dopředu - řidítka se klepou ještě míň - jedeme do Prachatic pro radu k Františku Binkovi - zkontroloval vůle v řízení - vše OK - pošteloval nám vidlice které byly asi příliš stáhlé k sobě- opuští nás stres - je to prý bagáží - vážíme u nádraží motorku na váze pro avie - máme rovných 400 kg (+/- 10 kg) - dádě je vedro jako v sauně - vlhnou jí nohy - má z toho stres - přezouváme zpět na novou pneu - pneuservisy z nás nemají stres jen velkou finanční radost - píšu darkovi že tedy až zítra - proklíná den kdy dal dohromady s námi - doufáme že nemá stres...

Snad už bude jen dobře, zíra brzy poránu vyrážíme směr brno, kde máme s naším spolucestujícim sraz na éMfauce...
Držte nám palce...
.... hlavně bez stresu !!! :)

Finišujem 1

Jedny z posledních předodjezdových faktů:

Tak, vybveni nejrůznějšíma pilulkama, kapičkama, obinadlama, něčím co z XINDLu udělá vodu pitnou, nějakýma ochutítkama na vodu zajišťujíc do těla přísun nezbytných solí ve dnech náročných... (nad některýma variantama použití vyjmenovaného ani nechci uvažovat)...

Ravenka je hlavní aktér posledních kontrolních víkendových kampaní... David koupil potřebné věci na nabíjení mobilů a baterek, které pak zajistí Raven osobně... Dáda si konečně pořídila v pražském bikers crownu opravdové motorkářské rukavičky, od taty má věnovaný nepromok a páteřák si bere svůj lyžařský (však jsem tu samou značku viděla i v motoobchodech). Proč o sobě mluvím v třetí osobě?

Itinerář cesty David plus mínus vymyslel, ale kdekolivěk to bude hezké, se odchýlíme... Mapy, kompas, průvodci a lidé nás povedou tamní krajinou...

Nejen přípravy začínají gradovat. Dnes jsem si v garáži znova vyslechla jací jsme magoři a že jestli se vrátíme živí a neokradení, tak se stejne vrátíme vlakem... Ach jo... už by se s tím měli všichni smířit a ne nás takhle na konci šponovat.

PS: Ještě přibalit nějakou domácí pálenku:), Bechera na červa a bude.

Země plná sandálů a gyrosu

zatímco se Dáda v rámci příprav láduje falafelem až má boule za ušima (obrázek je čistě ilustrační pro představu jak takové boule za ušima vypadají :D)

nemohl jsem zůstat pozadu a tak jsem si ve městě k obědu dal - ale naprosto úplně výborný- gyros!!!
....Mňam!!!....


nu a taky objednal náhradní klíč od motorky a koupil nepromoky- ale to už není tak důležité - soustřeďte se pohledem na ten gyros a přemýšlejte jak dobrý musel být... :)

POZOR TANK !!!!

... tak jsem dnes jen tak ledabyle naházel a pár gumickama svázal všechnu bagáž na ravenku abych zkusil zda se to na ní vůbec vejde a jestli jí z toho nebudou bolet záda... zatím si holka nestežuje a naopak právě pochopila že se vážně jede až jí z toho ukápla chladící kapalina :D (něco už začínala tušit při výměně oleje ale to jsem jí ještě nějak uchlácholil, ale od doby co dostala nové pneumatiky už jasně tušila že se něco děje) Nechtěl jsem jí to dopředu moc říkat... - nu a už je to venku...
(apropo - na obrázcích si můžete všimnout blinkrů - tedy právě že nemůžete, bo jsou pohřbeny pod tunami bagáže - to ještě zbývá jako finální úprava přesunout je někam kde by plnily svou funkci)
(apropo no.II - zadní cestující má z báglů vytvořený parádní trůn - odzkoušel jsem že se tam sedí s opravdu dobrým pocitem - snad až se budem na ravence tlačit oba i s Dádou dobré pocity přetrvají... )

UfyUfff

Cestou z místa schůzky hovoru o mém dalším školním zahraničním bytí či nebytí jsem si od Lůci vyzvedla průvodce Tureckem a nadšeně studuji. Žel tam nejsou krom přebalu žádné obrázky, a tak mě to moc nebaví a už to vlastně ani nedělám nadšeně a průvodce často odkládám:( Nicméně jsem se dozvěděla, že přes Bospor vedou dva velké motomosty.

PS1: Jelikož jsem dnes neměla řádnou večeři, dala jsem si cestou večerní Phou 3 falafely, to v duchu naší budoucí turecké a jihokavkazské cesty... Mňam

PS2: Dnes si David z PT odvezl Raven oblečenou do nosičů; je to parádnice, má dvě "velké" 30l černé lesklé kabelky pevně ukotvené ke svému sličnému tělu. Táta Míra, který odborně pře/na/za/svářel nosič z Kawasaki tak, aby sedl naší Raven, se prý po slovech "Hele koukej." na nosič sám zavěsil:) Tak to snad vydrží všechny výmoly cesty. Teď jak vyřešíme ty dva 5 litrové kanystry (voda, benzín)?

Děkujeme TÁTO !!!