Pomalu, ale přece

Pomalu přidáváme FOTKY a pro zvědavce rozšíříme i nějaké povídání.

PrachAticE

Ano, ano... Jsme doma... i s motorkou...

Ve zkratce posledních pár dni...
Turecko - trajektem na řecký ostrov Chios - trajektem do pevninského řeckého Pirea - trajektem z 250 km vzdálené Patrie do italských Benátek - a z Benátek po ose domůůů - déšt se nám vyhnul...

Oba se zvýšenou teplůtkou, nevyspalí, promrzlí, David se škrábáním v krčku, Dáda se živí amoxiklavem... Ale přijeli jsme živí!!!

Fotky časem

Dobrou Brou Brou

jezero Van

zdravıme od jezera van na vychode turecka u iranskych a mozna ı armenskych hranıc.
Co vse se nam noveho stalo??...

Jeste tyz den co jsme psalı poslednı zaznam jsme prekrocılı hranıce zpet do gruzıe a mısto planovaneho prejezdu az do turecka se ukempılı pred hranıcemı u krasne po destıch dostı bahnıte reky abychom omylı sva tela. Druhy den pak vyrazılı do turecka. Na hranıcıch nam nedelalı prılıs velke potıze az na to ze jsme chodılı od jednoho okenka k druhemu pak k tretımu pak k ctrvtemu a nakonec zase zpet k prvnımu... Dade se na hranıcıch podarılo upustıt motorku pro pobavenı celnıku.
V turecku nejsme zas az tak rychlı jak jsme myslelı a tak za dalsı den jsme nedojelı az k mıstu odkud prave pıseme ale utaborılı se a preckalı destıvou noc cca 200 km pred. Dnes drzıme smutek protoze nas zastavıla mıstnı :trafık polıs: Sıce jsme tusılı ze po turecku se smı na sılnıcı kde je klasıcky povolena 90tka pro auta a v celem cıvılızovanem svete ı pro motorky. Tady je pro motorky jen 70km/hod. Delalı jsme blbe protoze vskutku nıkde to nenı na hranıcıch anı na sılnıcıch anı na tabulıch napsano - proste jak to ma clovek vedet:( I tak nam neproslo ze jsme frcelı 101km/hod. :( Dostalı jsme drahy papırek a nez opustıme zemı musıme jeste mıstnım uradum slozıt nejaky ten penız.

Gyumri

Ufff, jsme smradlavi, od bahna, udzndani, vykodrcani... potrebujem oddycha. Rano nam prisel vratit klucina ze stanu od vedle prazdny hrnecek od cerneho silneho caje, ktery mu David rano prinest s radkou cokolady. A povidal ukazuje na motorku "that is my dream {to je muj sen}" a David na to "that is mz nightmare{to je moje nocni mura}"...

Jinak v cuku letu:
Posledni Jerevan...
V den posledniho zapisu, nevim kolikateho to bylo, jsme se vecer v lavnim meste armenie dostavili na motorkarsky sraz. Od Rumuna, ktereho jsme potkali v Gruzii jsme meli echo, ze kazdy den po 7 hod se schazi mistni banda, ktera cita cca 50 motocyklu, na nejakem namesti pred hotelem Metropol. David si popovidal i odpruzeni o nejakych vecech, kterym nerozumim. Pak jsme klabosili o Armenii a preali si cisla, ze kdybychom potrebovali, radi pomohou a ze v Armenii jineho motomechanika, nez toho jejich nesezeneme... Motorkaru je, jak jsem psala na 50, a vsici z Jerevanu. Toz kuci byli prijemn...

Nahorni Karabach v prekladu Nahorni Cerna Zahrada
V Jerevanu jsme si zaridili petidenni viza do Nahorniho Karabachu asi za 20 dolaru. A jeli... Hory krasne, voda divoka, jeskyne cernocerne, nektera mesta po valce jiz ziji, z nekterych zbyly jen trosky s kraterz od bomb, lidi jsou vreli, i kdyz toho mnoho nemaji :{

Mt. Aragats
Po petidennim pojezdu v Karabachu jsme to vzali tranzitne ke Kari Lich pod nejvyssi horu Armenie Mt. Aragats {4000 m. n. m.}. Jeste vecer jsme si v silene zime, vichru a za tmy postavili pod hrazi karoveho jezera palatku. Pac vedatori nam v mistnim vyzkumnem centru rekli, ze nas neubytuji za 2000 dramu {4 EURa}, jak nam rikal nas tisteny pruvodce Lonely Planet. A v jedinem mistnim hotelu byla cena 25000, pak 20 000 a kdyz jsme ve vichru staveli vetrne diagonalni stan, prisla z nami servirka, ze sef zkazal 15 000, to jest stale 25 EURo. Podekovali jsme s tim ze nase palatka jiz stoji a poprali dobrou noc. V noci minus 5... brrrr.
Rano se vypravili zlozit horu... A hora byla privetiva. Hned na startu jsme potkali tri piknikuji -snad pry malire portretisty- jak je zde zvykem popili jsme s nimi par stakanu mistni vodky a pojedli neco malo lavasche {mistni placaty chleb} a michanych vajicek. Jeste nam ukazali ze na zadni sedacce ziguliku maji kralika. Dada se ptala proc ze ho tu maji - odpovedeli bez zavahani : "Kralik saslik".
Vydali jsme se na vrchol. Podle pruvodce je jizni vrchol dosazitelny za 2 hodiny, severni za 6 hodin. Nevim na ktery jsme vylezli - myslim ze zapadni- lec trvalo nam to cca 5 hodin. Cestou plno zastavek a pozorovani okoli - hlavne kvuli nabrani novych sil. Vrchol byl pokryt snehem a ve vyhledu nam bohuzel vadila obcasna nizka oblacnost jez nas provazi uz nekolikaty den. Ke stanu jsme se vratili okolo osme vecer pri zapadu slunce. V hotelu jsme si dali bylinkovy cajik z mistnich hor a koukame ze vedle naseho stoji jest dalsi stan. Po dalsi studene noci jsme se vydali dale...

Cesta do Turecka
Pobalili jsme kupodivu rychleji nez nasi russti spolunocleznici z vedlejsiho stanu a
sjeli zpet do udoli. Zaradili jsme se do proudu rychlostni silnice M1 smer - Gyumri.
Prave se zde nachazime... nasli jsme internet kde nam prave vypaluji kartu z fotaku na DVD nebot fotek je o hodne vice nez jsme predpokladali, jeste se zde najime a pojechame cerez Gruziu do Turci...

Papa Davi a Dada