odkládá se na určito...

maloučko se nám to komplikuje...
...pěkně všechno od začátku - byl děštivý pátek a my se vraceli z PHY. Jeli jsme tam vystěhovat Dádu z koleje, z laborky a tak vůbec... (Ráno ještě Dády dělala zkoušku z hydrochemie, učila se ale jen dusík...) Věcí co jsme odvezli byla pěkná kupa ale můj velkokapacitní vůz Renault Twingo se s tím popral velmi statečně a to ještě zbylo vzadu místo pro Dádynu kamarádku Lucku od které máme přislíben průvodce Tureckem:). (Dáda to nerada slyší a já jsem si z ní kvůli její kopici věcí dělal hloupou srandu - ale ona ví že to myslím hezky :) )
Takže si to pěkně frčíme kousek za Příbramí a debatujem jak si v PT dáme v indické placku. V tom se ozve jakási rána, silné prdění motoru a o několim málo minut později když v pokleku kontroluji podvozek autíka se výfukový systém divně kývá ze strany na stranu a v podstatě je urvaný v místě ohybu od motoru. Nu nic jedem dál , sic pomaleji, hlasitěji a taky zdá se lákavěji pro náhodné chodce, kteří se za námi pravidelně otáčejí.
Cestou píše Dády bratr Míra, jenž nedávno úspěšně složil maturitu a my ho právě zaúkolovali aby nám vyzvedl boty z opravy, že ještě nejsou hotové ale že snad už zítra. Přijíždíme k Dádě domů a jdeme zkontrolovat Ravenku jak jí sluší nový držák na kufry. Jenže kvůli chybění vhodného materiálu ku svařování zatím ještě není zcela hotový. Prostě nic se zatím nestíhá dle našeho naivního plánu. Popíjíme čaj a zkoušíme si v hlavě vybavit jak a co ještě musíme zařídit a kolik na to máme času. Dáda musí ve středu měřit na dva dny na Mělník a já mám nakonec zkoušku až ve čtvrtek (což je na jednu stranu špatné na druhou dobře páč jsem na to ještě nešáhnul) Do toho se ještě něco pokazilo u mě doma s babčou a moc bych potřeboval být ještě minimálně v pátek doma. Nu propadáme beznaději a pocitu který zažívá dostihový kůň uprostřed závodu jenž nemůže vyhrát...
Píšeme našemu spolucestujícímu Darkovi o našem záměru vyjet nakonec až v pondělí 8.6., je z toho trochu smutný - už se těšil jak bude drncat do Iránu- ale nakonec to bere velmi dobře a s odjezdem na nás počká. (koupíme mu za to cestou lahodné pivečko)

apropo - náš spolucestující Darek

Nu závěr z toho nakonec jasný -> rozhodli jsem se odjezd posunout o tři dny na již zmiňované pondělí 8.6.2009 - jsme moc rádi že stihneme vše pobalit a rozloučit se s rodinami.

A ještě jedna důležitá věc - dnes po celý den prší a prší a prší. Prší ze shora, ze zdola, ze strany, prší do kopce, prší do kolečka, dokonce prší i na samotné kapky deště. Prostě furt prší, venku 9´C a nevypadá to na brzkou změnu :( takže pondělí zdá se být lepší i kvůli počasí -už konečně hlásí o tom dalším víkendu těsně před odjezdem oteplení a ačkoliv ještě dle ČHMÚ semtam kapka spadne doufáme že pondělí již bude jakžtakž pěkně na cestu..





Tarsius Davidus

Nekonečné...

běží to... tak se zastavme...

"TECHNICKÁ"
Raven má náhradní řetěz (težký jak sviň), je to nějaký specielní cestovní obřadně objednán z ČZety. Sličná kráska je nově obuta v metzelerech tourance a vpředu něco také hrubšího metzelerovského páč vpředu má na endura malé nožky. Moto má nově nastříkaný vejfuk, vyměněný olej a vesele si to spinká v PT garáži, kde čeká na přidělání nosiče, který se musí jestě naohybat a nasvařovat páš je z Kawi...

LOUIS
Nákupy v Pasově dopadly nejlépe: Raven má nové plexi, 50l a 30l nepromokavý vak a Dáda slušivý motorkářský obleček (červenočernou bundu a černé kalhoty). Cestou z Pasova přestaly fungovat oba zadní blinkry, zrada ale nebyla v prasklých žárovíčkách, jak jsme si mysleli (nová blinkrovská pozice je na zadním blatníku, a tak jsme usoudili, že jsou vyklepané, ale co by se pak tedy dělo na cestách bahnitých někde v gruzinském Kazbeku... nechci ani pomyslet, že bychom měnili každých X km blinkry za 80 kč, takže david nakoupil LEDky, že se to vymyslí jinak). Zrada byla ale jinde, jak jinak než v kontaktu:) David při přemontovávání ukroutil jeden drátek v blinkrech a paradoxně to vydrželo u sebe ještě nějakých 100 km.

BUDÍK
Konečně správně funguje i tachometr... ve vysokých rychlostech snímal magnetek dvakrát, tak David umístil čidlo jinak a jinam a fachá to... ještě jsme to byli včera v noci projet a opravdu to nádherně ukázkově a plynule zobrazuje aktuální rychlost. U Kratušína jsme na louce potkali 3 krotká liščátka:)



KIWI
V kiwim jsem dnes koupila auto/motorkářskou mapu Gizi Map 1:1000 000 CAUCASUS (nečti KusKus ani Kokos, ale Kavkaz), zdála se mi proti Berndt-Freitagu 1:700 000 sic méně podrobná, ale přírodnější... vrcholy jsou zakresleny a pojmenovány (to u Freitagu ne:()..., měla jsem z ní lepší pocit o mém budoucím orientačním smyslu Jižního CAUCASUSu. Pak jsem zakoupila Lonely Planet Georgia, Armenia, Azerbaijan... Na mapách ještě něco zajímavého vyberu a vytisknu.

... a odjeďme na Raven...

Tarsius Dadulae

Lucky narozeniny

Včír slavila Lucka (ta Lucka, co se mnou byla v Nepálu) v jedné fajné kavárně na Vinohradech své mládí. Moc se to povedlo; čokoládový dort s lanýžema s extra theobrominem byl delikatesa, ňaminky uleželé a naložené byly ňamňaté, pivo ze Svijan, káva s čepicí... Lidí bylo kupa a mezi jinými přišla i nemálo Luckou opěvovaná těhotná Slovinka Alenka.
...a už to jelo...

Lucka: "Dádi, co plánuješ na léto?"
Dáda: "Láká mě Arménie."
Lucka]]:, Dáda]]:, Lucka]]:, Dáda]]:, Lucka]]:, Dáda]]:,
Lucka: "Alenka dojela s Igorem na motorce do Tokia! Alenkooóóó, víš kam pojede Dádí v létě?"
...a už to jelo...

No a proč to sem vlastně bleptu: no, protože jejich cesta vedla přes Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Gruzii, Arménii...díž zeměmi cesty naší:)

Odkaz na Igorovo stránky a na motovýlet do Tokia.

Tarsius Dadulae

रवेंस budíक ओप्रव्दु sluší

Ravence budík opravdu sluší
...už se rozběhly přípravy i stran jednostopého vozítka. Dnes brzy po svítání jsem se tiše přikradl do garáže, kde zatím Ravenka sladce spala a aniž bych jí probudil, pomalu a velmi něžně jsem ji začal svlékat od přebytečných svršků až po chvilce přede mnou stanula téměř úplně nahá, ve své kovově chladné a antikorozním nátěrem opatřené kráse. Nahá tak jak jí pán bůh stvořil (v mém případě koncernová pobočka Honda Italia se sídlem v Římě)
Jako každou ženu je nutné jí stále rozmazlovat malými dárečky - tím dnešním byla montáž a připojení elektronického tachometru, který nahradil stávající již delší dobu nefunkční tachometr z jakéhosi staršího horského kola. Zapojení veškeré kabeláže nebyla věc nikterak náročná- zvláště má-li člověk po ruce přehledné schéma přístoje - (viz obr č 1)
a pokud má k dispozici i další přehledné schéma elektriky motocyklu (obr č 2)

snad právě proto jsem nad tímto úkolem strávil jen asi něco okolo celého dne- od deseti dopoledne téměř až do noci- a stále ještě řeším jak úspěšně dokončit některé vyvstalé potíže. První z nich- umístění obíhajícího magnetu do kola jsem vyřešil netradičně umístěním magnetu i senzoru na zadní kolo. Přesněji do takové šikovné díry v rozetě řetězu. S pomocí mého zručného souseda důchodového věku Franty Lindušky a jeho stojanové vrtačky se podařilo navrtat dírku a vyříznout vnitřní závit M6 do hlavičky šroubu M12 - do této malé dírky se utáhl vlastní magnetický šroubek a celé "soušroubí" se vsadilo do vyřízlého závitu ve zmíněné díře zadní řetězové rozety- zatím zdá se funguje bez problémů. Otáčky se měří omotáním slámově žlutého drátu 2-5x okolo kabelu ke svíčce - tolik teorie - prakticky zatím také funguje leč neukazuje nic co by mělo zbla společného se skutečnými otáčkami. I po vsazení odporu 1Mohm se na nahodilém komíhání a kolotání ukazetele otáček mnoho nezměnilo a tak poslední možností je zapojení přímo na CDI. A teď to nejmenší - senzor tlaku oleje. Ten totiž na ravence při správném mazání spojuje mínus kontakt a vede samozřejmě k zhasnutí červené kotrolky, nový tachometr však používá jako vstupní signál plusové části palubního napětí. Zakoupené relé zdá se vyřeší můj problém a tak po hodinovém zkoumání a správném a jistě velmi odborném letování kontaktů se mi podařilo výstup přepólovat na plus. Zapojil jsem, pustil klíček a kontrolka oleje velmi rozverně dělá přesný opak než by měla... Ještě že jsem relátka zakoupil dvě a po telefonické konzultaci s elektroprodejnou jsem naletoval i to druhé přesně naopak od toho prvního aby propouštělo proud když do něj žádný neteče a tedy i opačně... inu po dalších dvou hodinách jsem vše zapojil a... ...a opět kontrolka svítí když nemá... asi si prostě musím zvyknout že při správném mazání na mě bude celou cestu svítit nepříjemně rudá kontrolka oleje a zle bude právě naopak až když tato zhasne...

Možná jsem se pod tíhou dnešních technických zážitků rozepsal více než bylo potřeba.
Dalším cílem bude úprava a montáž držáků bočních kufrů a kvůli tomu přemístění zadních blinkrů - ale to až se mi zahojí dnešní kutilská zranění (fyzická i duševní)...
Nezbývá než pozvednout palec na důkaz dnešního nemalého úspěchu a popřát mnoho zdaru do dalších technických hurá akcí...


Tarsius Davidus

Ministerstvo zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí upozorňuje, že arménsko - ázerbajdžánská hranice je od vypuknutí konfliktu o Náhorní Karabach uzavřená. Uzavřená je také arménsko - turecká hranice. V případě cestování po regionu je tedy možné přejet do Arménie pouze z Gruzie a z Íránu, do Ázerbajdžánu také z Ruska. Mluvila jsem s Jasmínou (rozená Arménka s českým občanstvím) a prý se maj turecké hranice každým dnem otevřít a přejezd přes Gruzii nedoporučije, je to tam na ostří nože se všema sousedama... Jasmína nás bude informovat o aktuální situaci...

Raven BUDÍK sluší

Fakt 1: Sličná Raven neměla při zakoupení budíky (tachometr a otáčkoměr).
Fakt 2: Dle českých zákonů bez měřiče rychlosti nemůže Raven na silnici.
Fakt 3: V zahraničí je to stejné a možná ostřeji persekuované a tento nedostatek se nepříjemně pokutuje.
Fakt 4: David jezdil do předvčerejška s tachometrem na kolo, ke konci svého užívání už ani nefungoval (na oko pro švestky). A Bůh ví čím to bylo... Já objevila plandající snímač v místech přední kotoučové brzdy, a vnitřní magnetek jsem neobjevila vůbec... Jak by řekla každá žena: "Bylo to asi v kontaktu." :)


Takže od předvčerejška má Raven nový budík. Už v pátek, když jsme jeli autem z Plzně jsme se v píseckém Bikers Crown stavili a dlouho debatovali o budíku. V sobotu když jsme se vraceli z Křivonosky, museli jsme jet přes Písek a zase ho vidět. David se nakonec rozhodl, že je hezký a že ho chce víc, než ten na přední náhon z LOUISe (Ten je nakonec moc malý a nemá tolik svítítek. A co by ještě bylo komplikovanější? David chtěl do rakouského LOUISe jet na Raven, ale bez tachometru by mohl dostat nepěknou pokutu, takže by musel jet autem a to by byl také smutný příběh... A když něco dítě chce... chce to, co nejrychleji, ne?). A já, že jsem nerozhodná??? :)Takže... Zase následovala dlouhá debata, zkoušení budoucího umístění, pak večeře v písecké indické, pak zase debata a zase zkoušení a poté konečně nákup:)

Byl problém s umístěním čidla. Nakonec bude na řetězovce, páč vpředu není kde. A je problém s blikačkou neutrálu, oleje a samotným ukazováním rychlosti (to proto, že magnetek potřebuje být v řetezovce upevněnej přes další šroubek a ten se musí vysoustružit). Podle těch šílenejch papírů je to o jednosměrným proudu a o pólech...něco je nabitý tak, něco onak, něco spíná to a ono jiné...a trochu se to vymyká normálu. Třeba sem jedno z těch hezkých schémátek David hodí.

Už se nám to blíží...

Začínám mít tu správnou cestovní náladu. Rodiče začínají být klasicky proti (zde pár výroků: je to daleko, je to nebezbečné, někdo vás tam zapíchne, jste blázni, to si děláš srandu, no co mám s tebou dělat, okradou vás, jeďte radši na Mácháč...). Prostě to začíná mít ten spráný nadšenecký spád plný nutného vysvětlování a bouření.

Davida ještě čekají 2 zkoušky, mě jedna a pak už se budem oddávat sladkému plánování našeho motovýletu, tisknutí a koupi map, psaní dopisů do Rumunska, dokoupení motocestovní výbavy (pneu, tacho, držák na bagáž) pro Hondu CB500 (Sličnou Raven v jejíž sedle se povezem) a nákupu oblečku pro Dádu... Odjezd je předběžně plánován na první červnový víkend.

Na cestě se stavíme na cca 3 dny u mých příbuzných v rumunském Banátu a pak kde se nám to bude líbit, tam přesíme, se vykoupem, koupíme zmrzlinu... "I cesta může být cíl". Poté přes Bulharsko, Turecko, Gruzii do Arménie:)


PS1: Naši rodiče nás milují, ve všem vyřčeném mají pravdu (krom toho: "někdo vás tam zapíchne, okradou vás"), chápu, že mají obavy... Ale kdy takovou cestu podniknout, když né teď? Buď se seknem nebo ne, ale i cesta může být cíl. Nikam nechvátáme, peněz moc nemáme...máme sebe... vím, jsme možná naivní a snad zamilovaní, možná to vše zní přiliš nacukrovaně, ale pokud se navzájem na cestě nezapíchnem, bude to moOoc fajn!!!

PS2: Mám si vzít můj super spacák do -25°C nebo nějakej malilinkatej letňas? Přece jen gruzínské a arménské hory... Zahřeje mě v těžko zvládnutelných studených chvílích můj spolujednostopý jezdec?

Dáda
(autor obrázku David)